HotelStars.cz

Hotel Stars EU
Právě se nacházíte:

Pro hosty

Pro hosty

Pro ubytovatele

Pro ubytovatele
Přihlášení administrátorů
Emailová adresa
Heslo
 
Zapomenuté heslo

Liberecká certifikace

Ministerstvo pro místní rozvoj

CzechTourism Česká centrála cestovního ruchu

HOTREC - Evropská konfederace hotelů, restaurací a kaváren

Asociace hotelů a restaurací ČR

www.czechtourism.com

www.tipsfortrips.cz

Metodika klasifikace 2006-2009

Obsah:

  1. Úvod
  2. Certifikační označení, jejich přidělování, odnímání a řešení sporů
  3. Vymezení základních pojmů
  4. Zákonná úprava
  5. Definice kategorií ubytovacích zařízení
  6. Terminologie dle ČSN EN ISO
  7. Klasifikace ubytovacích zařízení – rozdělení do tříd
  8. Klasifikace ostatních kategorií ubytovacích zařízení
  9. Odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech

1. Úvod

Profesní svazy HO.RE.KA ČR Sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu, NFHR ČR – Národní federace hotelů a restaurací, dnes sloučené v Asociaci hotelů a restaurací ČR, a UNIHOST Sdružení podnikatelů v pohostinství, stravovacích a ubytovacích službách na základě Usnesení vlády ze dne 17. 7. 1999 č. 717 a za podpory Ministerstva pro místní rozvoj ČR a České centrály cestovního ruchu – CzechTourism sestavily „Oficiální jednotnou klasifikaci ubytovacích zařízení České republiky kategorie hotel, hotel garni, pension a motel“ pro období let 2006–2009. Profesní svazy, vědomy si své odpovědnosti za kvalitativní rozvoj po-skytovaných služeb, se budou snažit ovlivňovat podnikatele oboru hotelového a restauračního průmyslu k co nejširší míře dobrovolné certifikace. Česká centrála cestovního ruchu – CzechTourism bude přednostně propagovat ta ubytovací zařízení, která certifikaci podstoupí. Materiál klasifikace má doporučující charakter a slouží jako pomůcka pro zařazování ubytovacích zařízení kategorií hotel, hotel garni, pension a motel do příslušných tříd dle minimálních stanovených po-žadavků a za cíl má zlepšení orientace spotřebitelů – hostů a zprostředkovatelů – cestovních kanceláří a agentur, zvýšení transparentnosti trhu ubytování a zkvalitnění služeb poskytovaných ubytovacími zařízeními. Požadavky jsou uváděny jako minimální, tedy nabízená služba či vybavení vyšší úrovně než je uvedeno je vyhovující pro danou třídu. Klasifikace není obecně závazným právním předpisem a je na samotném provozovateli ubytovacího zařízení, zda-li certifikaci podstoupí či nikoliv.

2. Certifikát, Klasifikační znak, jejich přidělování, odnímání a řešení sporů

Udělování a obnovování Certifikátů a Klasifikačních znaků provádějí pro své členy i ostatní podnikatele profesní svazy AHR ČR Asociace hotelů a restaurací ČR a UNIHOST Sdružení podnikatelů v pohostinství, stravovacích a ubytovacích službách. Klasifikační znaky (samolepky) se udělují na čtyřleté období počínaje lednem 2006 a obsahují příslušné letopočty, logo agentury České centrály cestovního ruchu – CzechTourism, kategorii a třídu, na Certifikátu jsou navíc jména a loga obou profesních svazů a podpisy jejich představitelů, logo Ministerstva pro místní rozvoj, obchodní jméno, název ubytovacího zařízení a místo, ve kterém se nachází. Případné spory řeší ustanovená klasifikační komise. Zjištění a kontrolu provádí ten profesní svaz, který danému ubytovacímu zařízení Certifikát a Klasifikační znak udělil.

3. Vymezení základních pojmů

Pro označení minimálních požadavků jednotlivých tříd ubytovacích zařízení je používáno označení „klasifikace“. Pojmy „standard“ a „standardizace“ jsou chápány jako pojmy obecné stanovující požadavky na poskytované služby a vybavení. „Kategorizace“ označuje proces, kdy dochází k dělení ubytovacích zařízení do jednotlivých kategorií (hotel, pension apod.). „Certifikace“ označuje proces udělení Certifikátu a Klasifikačního znaku dle Oficiální jednotné klasifikace ubytovacích zařízení České republiky kategorie hotel, hotel garni, pension a motel.

4. Zákonná úprava

Upozornění: Vzhledem ke čtyřleté platnosti materiálu klasifikace doporučujeme ověřit platnost respektive aktuálnost níže uvedených ustanovení zákonných norem.

Živnostenský zákon č. 455/1991 Sb. respektive jeho novela č. 356/1999 Sb. ze dne 9. prosince 1999 doplňuje v § 17 v odstavci 8 povinnosti provozovatelů ubytovacích zařízení.

Provozovna určená pro prodej zboží nebo poskytování služeb spotřebitelům musí být trvale a zvenčí viditelně označena také
a) jménem a příjmením osoby odpovědné za činnost provozovny,
b) prodejní nebo provozní dobou určenou pro styk se spotřebiteli, nejedná-li se o stánek nebo obdobné zařízení,
c) kategorií a třídou u ubytovacího zařízení * poskytujícího přechodné ubytování.
* Vyhláška č. 137/1998 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu.

Ministerstvo pro místní rozvoj ve vyhlášce č. 137/1998 Sb., platné pro ubytovací zařízení nově stavěná, kolaudovaná a rekolaudovaná po 1. červenci 1998, o obecných technických požadavcích na výstavbu, ze dne 9. června 1998 stanoví:

§ 1 Předmět úpravy
Vyhláška stanoví základní požadavky na územně technické řešení staveb a na účelové a stavebně technické řešení staveb, které náleží do působnosti obecných stavebních úřadů a orgánů obcí podle § 117, 118, 119, 123 a 124 stavebního zákona.

§ 2 Rozsah platnosti
(1) Podle této vyhlášky se postupuje při zpracování a pořizování územně plánovací dokumentace a územně plánovacích podkladů, při navrhování, umísťování, povolování nebo ohlašování, provádění, kolaudaci, užívání a odstraňování staveb a při výkonnu státního stavebního dohledu.
(2) Ustanovení této vyhlášky se uplatní též při stavebních úpravách, udržovacích pracích, při změnách v užívání staveb, u dočasných staveb zařízení staveniště a u nástaveb, jakož i u staveb, které jsou kulturními památkami (zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů), pokud to závažné územně technické nebo stavebně technické důvody nevylučují.
(3) Požadavky obsažené v části první až třetí této vyhlášky platí pro všechny druhy staveb podle § 1, není-li v části čtvrté uvedeno jinak.

§ 3
Pro účely této vyhlášky se rozumějí
odstavec g) stavba ubytovacího zařízení je stavba nebo její část, kde je veřejnosti poskytováno přechodné ubytování a služby s tím spojené, ubytovacím zařízením není bytový a rodinný dům a stavba pro individuální rekreaci, ubytovací zařízení se zařazují podle druhů do kategorií a podle požadavku na plochy a vybavení do tříd, které se označují hvězdičkami,

  1. hotel je ubytovací zařízení s nejméně 10 pokoji pro hosty, vybavené pro poskytování přechodného ubytování a služby s tím spojené (zejména stravovací), hotely se člení do pěti tříd, hotel garni má vybavení jen pro omezený rozsah stravování (nejméně snídaně) a člení se do čtyř tříd,
  2. motel je ubytovací zařízení s nejméně 10 pokoji pro hosty, poskytující přechodné ubytování a služby s tím spojené pro motoristy a člení se do čtyř tříd,
  3. pension je ubytovací zařízení s nejméně pěti pokoji, s omezeným rozsahem společenských a doplňkových služeb, avšak s ubytovacími službami srovnatelnými s hotelem, a člení se do čtyř tříd,
  4. ostatní ubytovací zařízení jsou turistické ubytovny, kempy a skupiny chat (bungalovů), popřípadě kulturní nebo památkové objekty využívané pro přechodné ubytování.

odstavec h) ubytovací jednotka je jednotlivý pokoj nebo soubor místností, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na přechodné ubytování a jsou k tomuto účelu užívání určeny.

odstavec n) pobytová místnost je prostor nebo místnost, která svou polohou, velikostí a stavebním uspořádáním splňuje požadavky k tomu, aby se v ní zdržovaly osoby (například kanceláře, dílny, ordinace, výukové prostory, pokoje ve zdravotnických zařízeních, hotelích a ubytovnách, halové prostory různého účelu, sály kin, divadel a kulturních zařízení, místnosti ve stavbách pro individuální rekreaci apod.).

Část čtvrtá – Zvláštní požadavky pro vybrané druhy staveb § 53 Stavby ubytovacích zařízení
(1) Prostory vstupní části stavby ubytovacího zařízení musí umožňovat plynulý příjem a odbavení hostů.

(2) Světlá výška pokoje hosta musí být minimálně 2600 mm. V části pokoje se šikmým stropem (například v podkroví) se do jeho plochy započítává plocha, jejíž světlá výška je nejméně 1600 mm. Plocha pokoje pod šikmým stropem může zaujímat nejvýše 30 % celkové plochy pokoje.

(3) Předsíň musí mít minimální průchozí šířku 900 mm, u pokojů určených k ubytování osob s omezenou schopností pohybu a orientace musí být průchozí šířka předsíně 1500 mm a délka 2200 mm. Minimální šířka chodeb pro hosty je 1500 mm, nejmenší průchozí šířka schodiště pro hosty je 1100 mm. Nejmenší šířka chodby pro zaměstnance je 1200 mm, nejmenší průchozí šířka schodiště pro zaměstnance je 1100 mm. Komunikace zaměstnanců se nesmí křížit s komunikacemi hostů.

(4) Nejmenší plocha pokoje v ubytovací jednotce v členění do tříd činí:
a) 8 m2 u jednolůžkového pokoje, 12,6 m2 u dvoulůžkového pokoje (třída jedna a dvě hvězdičky),
b) 9,5 m2 u jednolůžkového pokoje, 13,3 m2 u dvoulůžkového pokoje (třída tři hvězdičky), c) 11,4 m2 u jednolůžkového pokoje, 13,3 m2 u dvoulůžkového pokoje (třída čtyři hvězdičky), d) 12 m2 u jednolůžkového pokoje, 16 m2 u dvoulůžkového pokoje (třída pět hvězdiček).
Jestliže u ubytovací jednotky třídy jedna až tři hvězdičky má pokoj více než dvě lůžka, pro každé další lůžko se nejmenší podlahová plocha pokoje zvětšuje o 5 m2.

(5) Hygienické zařízení ubytovací jednotky musí mít nejmenší plochu 4 m2.

(6) Ubytovací jednotky v ubytovacích zařízeních zařazených do třídy tři až pět hvězdiček musí mít hygienické zařízení přístupné z předsíně. U ostatních ubytovacích zařízení musí být v pokoji alespoň umyvadlo s tekoucí vodou. V těchto případech je nutno na každém podlaží, nejméně však na každých 10 pokojů zřídit koupelnu s vanou nebo se sprchovým koutem a umyvadlem, a dále záchod uspořádaný odděleně pro muže a pro ženy, s předsíní a umyvadlem.

(7) Stavba ubytovacího zařízení s více než dvěma nadzemními podlažími musí být vybavena výtahem. Ve stavbách ubytovacích zařízení, které mají více než tři nadzemní podlaží, musí být evakuační výtahy.

(8) V části ubytovacího zařízení, kde jsou poskytovány stravovací služby a kde je provozována společenská nebo kulturní činnost, musí být záchody odděleně pro muže a pro ženy s předsíní a umyvadlem, přičemž nejméně jedna záchodová kabina musí být řešena pro užívání osobami používajícími vozík pro invalidy. Požaduje se:
a) pro ženy jedno sedadlo na 10 žen, pro každých dalších 20 žen jedno další sedadlo,
b) pro muže jedno sedadlo a jedno pisoárové stání nebo mušle na 10 mužů, pro každých dalších 40 mužů jedno další sedadlo a jedno pisoárové stání nebo mušle.

(9) Podle ustanovení odstavce 8 se postupuje i u samostatných zařízení veřejného stravování.

(10) Hygienická zařízení v částech ubytovacích zařízení uvedených v odstavci 8 a v samostatných zařízeních veřejného stravování musí být vybavena podtlakovým větráním, které musí být v provozu po celou jejich provozní dobu.

(11) Každé ubytovací zařízení musí být připojeno na veřejnou telefonní síť. Ubytovací zařízení s více než 100 pokoji pro hosty musí být vybaveno rozhlasem umožňujícím řízení evakuace. Ubytovací zařízení s lůžkovou kapacitou větší než 100 osob musí mít elektrickou požární signalizaci a domácí rozhlas s nuceným poslechem. Ubytovací zařízení s ubytovací kapacitou vyšší než 30 osob musí být vybaveno zařízením pro akustický signál vyhlášení poplachu. Pokud jsou ubytovací jednotky umístěny výše než 30 m nad úrovní prvního nadzemního podlaží, musí v nich být instalováno samočinné hasicí zařízení.

(12) Požadavky požární bezpečnosti ubytovacích zařízení jsou dány normovými hodnotami. Ve stavbách nebo jejich částech, kde jsou umístěna ubytovací zařízení, musí každá ubytovací jednotka tvořit samostatný požární úsek, jehož konstrukční řešení a technické vybavení vychází z normových hodnot (například při úpravě povrchů stavebních konstrukcí, kvality podlahových krytin).

(13)Ubytovací zařízení mohou mít nejvýše osm nadzemních podlaží, pokud nosné a požárně dělící konstrukce jsou smíšené, a tři nadzemní podlaží, pokud nosné a požárně dělicí konstrukce jsou z hořlavých hmot. Počet nadzemních podlaží není omezen pro nosné a požárně dělicí konstrukce z nehořlavých hmot.

(14) V každém ubytovacím zařízení musí být zajištěna evakuace osob únikovými cestami, jejichž druh, rozmístění, počet a technické vybavení vycházejí z normových hodnot (například z hlediska vytváření požárních úseků, velikosti nahodilého požárního zatížení, povrchových úprav).

(15) Všechny únikové cesty musí mít nouzové osvětlení a vyznačený směr úniku.

(16) Rozvody vzduchotechnických zařízení musí být z nehořlavých hmot. Vzduchotechnické zařízení v ubytovací části nesmí být napojeno na vzduchotechnické zařízení kuchyní.

(17) Ustanovení odstavců 1 až 16 se v plném rozsahu vztahují na hotely, motely a pensiony, na ostatní ubytovací zařízení se používají přiměřeně.

Ministerstvo pro místní rozvoj ve vyhlášce č. 369/2001 Sb., platné pro ubytovací zařízení nově stavěná, kolaudovaná a rekolaudovaná po 15. prosinci 2001 o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, ze dne 10. října 2001 stanoví:

§ 1 Rozsah platnosti
(1) Podle této vyhlášky se postupuje při zpracování a pořizování územně plánovací dokumentace a územně plánovacích podkladů, při navrhování, umísťování, povolování nebo ohlašování, provádění a kolaudaci staveb
c) občanského vybavení v částech určených pro užívání veřejností,

§ 2 Vymezení základních pojmů
Pro účely této vyhlášky se rozumí a) občanským vybavením stavby určené pro
10. ubytovací zařízení pro cestovní ruch (například hotely, pensiony, motely, turistické ubytovny),

§ 4
(2) Přístup ke stavbám uvedeným v § 1 odst. 1 písm. c), e) a f) se musí pro zrakově postižené osoby vytyčit přirozenými nebo umělými vodicími liniemi nebo akusticky.

§ 5
(2) Na všech vyznačených odstavných a parkovacích plochách pro osobní motorová vozidla musí být vyhrazen nejméně následující počet stání pro vozidla zdravotně postižených osob:

Vyhrazená stání musí být upravena způsobem uvedeným v bodě 3.1 přílohy č. 1 k této vyhlášce a označena mezinárodním symbolem přístupnosti podle bodu 1. přílohy č. 2 k této vyhlášce. K těmto vyhrazeným stáním musí být zajištěn bezbariérový přístup z komunikace pro pěší.

§ 11 Vnitřní komunikace a vybavení
(1) Přístup do částí staveb občanského vybavení určených pro užívání veřejností musí být zajištěn podle § 6 odst. 1.

(2) U změn staveb s nejméně dvěma podlažími, které nejsou vybaveny výtahem nebo šikmou rampou a výtah ani šikmou rampu nelze z technických důvodů dodatečně zřídit, musí být osobám s omezenou schopností pohybu umožněno užívat alespoň vstupní podlaží těchto staveb. Neumožňuje-li to konstrukční řešení stavby, lze pro zajištění přístupu osobám s omezenou schopností pohybu využít nákladní výtah s úpravou pro přepravu těchto osob. U staveb s výtahem musí být osobám s omezenou schopností pohybu a orientace umožněn přístup do všech podlaží určených pro užívání veřejností.

(3) Základní informační grafické zařízení pro orientaci veřejnosti ve stavbách občanského vybavení podle § 2 písm. a) bodů 1 až 4 a 6 až 10 musí mít kontrastní a osvětlené nápisy a piktogramy.

§ 12 Ostatní prostory
(1) Ve stavbě, ve které je hygienické zařízení určené pro užívání veřejností, musí být v každém tomto zařízení nejméně jedna kabina WC v oddělení pro muže a nejméně jedna kabina WC v oddělení pro ženy řešena v souladu s požadavky stanovenými v bodě 2.4 přílohy č. 1 k této vyhlášce. U změn staveb lze zřídit jednu kabinu WC, splňující požadavky podle věty první, pro obě pohlaví přístupnou přímo z chodby. Pokud to závažné důvody vylučují, může být kabina zcela výjimečně přístupná z oddělení pro ženy. Kabina nemusí mít předsíňku v případech, kdy je přístupná z prostoru, který není obytnou ani pobytovou místností.

(3) Stavby v částech určených pro užívání veřejností musí být navrženy a realizovány tak, aby bylo umožněno jejich užívání osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, zejména byl umožněn přístup nejméně k jedné z pokladen, případně přepážek s upravenou výškou, přístup ke sprchám, WC, do prostorů závodišť a ostatních sportovišť při zajištění potřebných úprav informačních systémů.

(4) Ve stavbách pro ubytovací zařízení cestovního ruchu a hromadných ubytoven s kapacitou vyšší než deset pokojů musí nejméně následující počet pokojů splňovat požadavky uvedené v přílohách č. 1 a 3 k této vyhlášce:
- jeden pokoj při celkovém počtu do jednoho sta pokojů,
- jedno procento pokojů při celkovém počtu přesahujícím jedno sto pokojů; procentuální podíl upravených pokojů se zaokrouhluje na celá čísla směrem nahoru. Hmatný orientační znak pro označení společného hygienického zařízení musí být umístěn v blízkosti dveřní kliky ve výši 1500 mm od podlahy.

(5) Prostory a zařízení uvedené v odstavcích 1 až 4 musí být označeny mezinárodním symbolem přístupnosti podle bodu 1. přílohy č. 2 k této vyhlášce a na vhodném místě musí být umístěna orientační tabule s označením přístupu k nim.

§ 13
V řízeních podle stavebního zákona zahájených a pravomocně neskončených přede dnem účinnosti této vyhlášky, při kolaudaci a výkonu státního stavebního dohledu staveb povolených na základě řízení zahájených přede dnem účinnosti této vyhlášky se stavby posuzují z hlediska splnění obecných technických požadavků zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace podle dosavadní právní úpravy.

5. Definice kategorií ubytovacích zařízení

  1. Hotel je ubytovací zařízení s nejméně 10 pokoji pro hosty vybavené pro poskytování přechodného ubytování a služeb s tím spojených (zejména stravovací). Člení se do pěti tříd. Hotel garni má vybavení jen pro omezený rozsah stravování (nejméně snídaně) a člení se do čtyř tříd.
  2. Motel je ubytovací zařízení s nejméně 10 pokoji pro hosty poskytující přechodné ubytování a služby s tím spojené zejména pro motoristy a člení se do čtyř tříd.
  3. Pension je ubytovací zařízení s nejméně 5 pokoji pro hosty, s omezeným rozsahem společenských a doplňkových služeb a člení se do čtyř tříd.
  4. Ostatní ubytovací zařízení:
    - kemp (tábořiště)
    - chatová osada
    - turistická ubytovna
    - botel
  5. Depandance je vedlejší budova ubytovacího zařízení bez vlastní recepce, organizačně související s hlavním ubytovacím zařízením, které pro depandance zajišťuje plný rozsah služeb odpovídající příslušné kategorii a třídě a není vzdáleno více než 500 m.

6. Terminologie z ČSN EN ISO

ČSN EN ISO 13809 Služby cestovního ruchu – Cestovní agentury a cestovní kanceláře (touroperátoři) – Terminologie stanoví definici těchto vybraných termínů:

transfer – přeprava z jednoho místa služeb cestovního ruchu na jiné místo, které může být ukončením těchto služeb anebo počátkem jiné služby cestovního ruchu

opce – smlouva mezi poskytovatelem služeb cestovního ruchu a cestujícím o zamluvení určitých služeb cestovního ruchu, které budou k dispozici pro rezervaci do určitého data

storno ze strany cestujícího – vypovězení smlouvy o zájezdu nebo služby cestovního ruchu cestujícím před využitím služby (podmínky smlouvy o cestování, ubytování a přepravě obvykle obsahují informace o termínech a jejich specifikaci nebo paušální stornovací poplatky)

stornovací poplatky – náklady vzniklé cestujícímu, když zruší cestovní smlouvu (poznámka: obecně aplikovatelné také na objednanou službu cestovního ruchu)

nedostavení se k čerpání služby (angl. no-show) – nedostavení se cestujícího k účasti ve smluvně uzavřených službách

storno ze strany poskytovatele služeb cestovního ruchu – vypovězení cestovní smlouvy poskytovatelem služeb cestovního ruchu před poskytnutím služeb

příplatek za jednolůžkový pokoj – poplatek, který zaplatí cestující za to, že bude ubytovaný sám

sezony pro cestování – časová období, např. hlavní sezona, mezisezona nebo mimosezona, během nichž se mohou měnit ceny v závislosti na poptávce po daných službách cestovního ruchu

záloha – zálohová platba, kterou platí cestující z ceny služeb cestovního ruchu

doplatek – rozdíl mezi zaplacenými zálohami a cenou služeb cestovního ruchu

ČSN EN ISO 18513 Služby cestovního ruchu – Hotely a ostatní kategorie turistického ubytování – Terminologie stanoví:

Typy ubytovacích jednotek:

Sazba:

Vybrané druhy postelí:

Pokrmy a nápoje:

Další služby:

Zařízení pro hosty:

7. Klasifikace ubytovacích zařízení – rozdělení do tříd

* Tourist
** Economy
*** Standard
**** First Class
***** Luxury

Ubytovacím zařízením kategorie typu hotel garni, pension, motel a depandance mohou být přiděleny maximálně čtyři hvězdičky.

8. Klasifikace ostatních kategorií ubytovacích zařízení

Klasifikace ostatních kategorií ubytování je stanovena v dokumentu „Doporučení upravující základní ukazatele pro poskytování ubytovacích služeb v rámci ubytování v soukromí, v kempech a chatových osadách a turistických ubytovnách“ s tím, že:

9. Odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech

Tuto odpovědnost upravuje § 433 an. Občanského zákoníku.
První odstavec se vztahuje na ubytovací kapacity tj. hotely, pensiony, ubytovny, dočasné ubytovny pro dělníky apod. Jejich provozovatel (tedy ne nutně vlastník) odpovídá za škodu na věcech, které tam vnesly ubytované fyzické osoby, nebo tyto věci tam byly vneseny pro tyto ubytované osoby. Vnesené jsou věci, které byly přineseny do prostor, které jsou vyhrazeny k ubytování nebo k uložení věcí, nebo které byly odevzdány za tím účelem provozovateli nebo některému z pracovníků provozovatele.
Druhý odstavec se pak týká hostinských a stravovacích provozů (ale i plováren, divadel, kin apod.) a zde zákon mluví o věcech odložených. Tedy je-li provozování nějaké činnosti (viz shora) zpravidla spojeno s odkládáním věcí, odpovídá ten, kdo ji provozuje, fyzické osobě za škodu na věcech odložených na místě k tomu určenému nebo na místě, kam se obvykle odkládají. Místo určené je obvykle např. věšák apod. Není-li však věšák, nebo je-li beznadějně přeplněn, pak se nelze divit, že provozovatel bude odpovídat i za věci, které budou rozvěšeny po židlích a podobně. Soudní praxe se jednoznačně přiklonila k tomu spíše extenzivnímu výkladu míst určených pro odkládání.

Pro škody popsané v předešlých dvou odstavcích platí, že se hradí škoda skutečná, cenou svršku neomezená (pozor tedy na kožichy), a nelze se této odpovědnosti zprostit jednostranným prohlášením ani dohodou. V praxi to znamená, že nejsou nic platné nápisy „za odložené věci se neručí“.
Jiná je situace v případě, jsou-li věcmi vnesenými či odloženými klenoty, peníze a jiné cennosti. Pro tyto případy je vyhláškou č. 258/1995 Sb. stanoven limit odpovědnosti za škodu ve výši 5.000,- Kč. Tento limit se vztahuje na všechny věci, nejde tedy o cenu každé jedné z nich. Stejnou odpovědnost jako provozovatel ubytovacích služeb má i provozovatel garáží. Poněkud jiná je situace v případě, že jde o věci, které byly převzaty do úschovy. U těchto věcí se hradí škoda neomezeně. Hradí se tedy i peníze v kapsách, prstýnky v kabelkách apod. Sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu ČSR (Rc 1/85, Stanovisko NS Cpj. 11/83 -Sb. s.r.o. 85, 2 – 3 : 79) dovodilo, že při uložení věcí za úplatu do šatny je uzavřena smlouva o úschově, a tedy za škodu provozovatel šatny odpovídá neomezeně. Tento fakt nemůže vyvrátit ani poukaz na skutečnost, že host sice využil služby šatny, kterou provozuje pan XY, ale jen kvůli tomu, že šel na večeři do restaurace, kterou provozuje pan Z.

Copyright © Asociace hotelů a restaurací ČR
Prohlášení o přístupnosti | Právní doložka | Mapa stránek